Noční můry a děsy

 

V prvé řadě je třeba odlišit noční můry od nočních děsů případně náměsíčnictví. Nočními můrami rozumíme děsivé sny. Ty se objevují v tzv. REM (rapid eye movements) fázi spánku. Dítě se obvykle probouzí v poslední části noci v úzkostném stavu, má zvýšený srdeční tep a dechovou frekvenci, dítě je plně orientované, schopné popsat obsah snu.

Občasný zážitek noční můry má většina dětí, nejčastěji se objevují mezi 5. a 6. rokem. Pokud se takový sen vyskytne nepravidelně, nemusíme mu kromě uklidnění dítěte věnovat příliš pozornosti. Při frekvenci 1 – 2 x týdně je to již nutné řešit. Noční můra je v takovém případě znakem opakovaného prožívání traumatického zážitku. Ať už reálného nebo nereálného (pořad v televizi, počítačová hra, fantazie). V takovém případě je možné pozorovat známky úzkosti i během bdělého stavu. Léčbou a zároveň prevencí je eliminace stresujícího faktoru. Pokud je tento faktor zřejmý, jako například večerní hraní „počítačové střílečky“ nebo sledování pro dítě děsivých filmů, stačí rodičovské omezení a ubezpečení, že jsou rodiče v případě potřeby nablízku a k dispozici. Dále může být ku prospěchu dítě probouzet před obvyklým počátkem noční můry. Je také vhodné dítě citlivě povzbudit, aby o noční můře mluvilo. Pokud zdroj noční můry zřejmý není (může to být např. fantazie, obava, o které dítě nemluví) a noční můra se opakuje, je zcela na místě vyhledat odbornou pomoc. Častá noční můra a stejně tak i stresor, který k ní vede, mohou být pro dítě větší zátěží, než si myslíme.

Noční děsy a náměsíčnictví (souhrnně mluvíme o parasomniích) se oproti nočním můrám objevují v tzv. non-REM spánku, nejčastěji cca 2 hodiny po usnutí. Dítě si sedne nebo stoupne, vzlyká, křičí, ječí. Slova a věty mohou být srozumitelné, ale jako celek často nedávají smysl, pokud ano není tento smysl v kontextu s danou situací, dítě je jakoby v jiném světě. Na dotazy a příkazy nereaguje adekvátně, odpovídá iracionálně, často se snaží o nějakou činnost, někam jde, běží, křičí, je krajně vyděšené, nepoznává své blízké. Celý záchvat může trvat od několika vteřin do 20ti minut, nejčastěji pak cca 3 minuty. Po skončení záchvatu se často dítě vrací do postele a tvrdě usíná. Druhý den si většinou nic nepamatuje, někdy je schopné si vzpomenout, že v noci prožilo něco děsivého, ne ale již tak podrobně, jako je tomu u nočních můr.

Noční děsy se nejčastěji vyskytují mezi 4. a 7. rokem, ale mohou se (stejně jako noční můry) objevovat až do dospělosti. Jejich frekvence se zvyšuje zátěžovou situací – únava, psychický stres, nemoc (horečka).

Při nočním děsu musíme v prvé řadě zajistit bezpečnost dítěte, aby se nijak nezranilo. Zároveň je nutné si uvědomit, že dítě zažívá enormní stres, doslova děs. To, že ještě např. nepoznává své blízké, jen umocňuje děsivý zážitek pocitem ohromné akutní opuštěnosti. Proto je neméně důležité být dítěti nablízku a co nejvíc mu poskytnout pocit bezpečí. Pokud dítě postupně přichází k vědomí, uvědomuje si vřelou blízkost rodiče, což jej uklidní a zároveň podpoří vztah mezi dítětem a rodičem do budoucna, mj. má preventivní vliv na další děsy.

Jako prevence může posloužit pravidelný spánkový režim, bezpečné prostředí pro spánek, pocit dosupnosti rodičů během noci.

Původ nočních děsů není zcela známý, usuzuje se na dědičnost, zkušenost ale napovídá, že jdou často ruku v ruce s úzkostnými poruchami. Pokud se děsy nevyskytují sporadicky, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.