Zamyšlení se nad psychiatrickými diagnózami...

  MUDr. Tomáš Havelka, primář dětského oddělení

 

Přes tajemno a někdy i strach (a možná právě pro ně), které ve veřejnosti obor psychiatrie vzbuzuje, jsou psychiatrické otázky velmi populárním společenským tématem. Výsledkem toho je, že některé termíny ve společnosti natolik zlidověly, nebo až zvulgarizovaly, že je psychiatrie musela opustit. A jiné je možná budou následovat.

Psychiatrie dětí a mládeže má v tomto svá specifika, avšak principy jsou podobné. Některé typicky dětské diagnozy se dostaly do širšího povědomí a humorně řečeno: „dnes diagnostikuje i paní u výdejního okénka ve školní jídelně“. Proto se dostáváme do situace, kterou trefně popsal guru dětské psychiatrie u nás, profesor Paclt, slovy: „za každým rohem číhá dítě s ADHD a z pod každého stolu vylézá dítě s autismem.“ Ne že by takových dětí bylo tolik, ale je zřejmě uklidňující pojmenovat vše, čemu nerozumíme, co vybočuje z normy, co se nám nelíbí.

Nemůžeme se tedy divit, že už samotná slova jako diagnoza, duševní nemoc aj. vzbuzují u mnoha lidí nevoli a působí pro ně pejorativně. Vrcholem odporu části společnosti vůči „značkování“ (bohužel včetně odborné psychiatrické diagnostiky) může být např. i následující video.

 

 

Nálepka rozhodně problém nevyřeší a je pro dítě větší zátěží než pomocí. Zároveň se však navzdory obecnému povědomí nemůžeme zříci psychiatrických diagnoz, protože ty jako nálepky vytvářeny nebyly. Jsou to naše mapy a přestože souhlasíme s výrokem G. Batesona (zakladatele rodinné terapie), že „mapa není totéž co krajina“, jsou pro nás ty mapy – nebo jinak soubory příznaků – důležité k odhalení problému a tím pádem schopnosti jej řešit.

Přijměte tedy naše pozvání a pojďte si o těch „mapách“ povídat.