Původní antidepresiva

 

Antidepresiva 1. generace – tzv. TCA (tricyklická antidepresiva)

Jsou to nejstarší antidepresiva. Vyznačují se často vysokou účinností (platí pro dospělé, ne vždy u dětí), ale také větším množstvím nežádoucích účinků. Za nejzávažnější z nich považujeme nepříznivý vliv na srdce a oběh (mluvíme o prodloužení srdečního vedení, zrychlení srdeční frekvence, nízkém krevním tlaku) a zvýšené riziko epileptických záchvatů (hlavně pak u dětí léčených pro epilepsii). Z dalších možných nežádoucích účinků je vhodné jmenovat únavu, bolesti břicha, pocit na zvracení, sníženou chuť k jídlu.

Zejména vzhledem k prvním zmíněným nežádoucím účinkům používáme tato antidepresiva v dětské psychiatrii méně často. Pokud přece, jsou to nejčastěji 2 léky, které u dětí používáme bezpečně po mnoho let.

 
Dosulepin (Prothiaden) – Patří do skupiny sedativních TCA. Velmi vhodný u nespavosti úzkostně depresivního původu.
Clomipramin (Anafranil) – Téměř výhradně jej užíváme k léčbě OCD, pokud nezaberou novější antidepresiva. Chápeme jej jako nejúčinnější lék pro OCD.
  • Dosulepin (Prothiaden) – Patří do skupiny sedativních TCA. Vhodný např. u nespavosti úzkostně depresivního původu.
  • Clomipramin (Anafranil) – Téměř výhradně jej užíváme k léčbě OCD, pokud nezaberou novější antidepresiva. Chápeme jej jako nejúčinnější lék pro OCD.