Dávat dětem léky nebo nedávat? Toť dilema mnohých rodičů. Na našem oddělení propojujeme přístup lékový i nelékový. Zde si můžete přečíst princip fungování nejčastěji využívaných léčiv.
"Dávat dětem léky na psychiku je drzost.
Dávat jim prášky, které jsou ze stejné skupiny jako třeba pervitin, je nehoráznost nevídaná."
Ritalin, účinná dávka se nazývá metylfenidát. Řadíme jej do skupiny zvané stimulancia (podle stimulačního účinku na mozek). Do této skupiny kromě jiných léků opravdu patří i některé drogy jako extáze nebo pervitin. V mozku působí na podobné receptory, celkový účinek je však rozdílný (podrobněji níže).
Ritalin je hlavním lékem v léčbě poruchy pozornosti a aktivity (ADHD). Dalo by se čekat, že dítě, které je hyperaktivní, nepozorné, bude po Ritalinu ještě divočejší – je to přece stimulující lék. Výsledek je ale přesně opačný. Stimulovaný mozek je najednou schopen věnovat pozornost jedné věci. Dítě se může soustředit na běžné aktivity (nejen hraní počítačových her a sledování televize), dokáže odolat v danou chvíli nepodstatným podnětům, přestává být roztěkané. Samo cítí úlevu, odpočinek. Zároveň ale není ospalé.
2 krátké příběhy:
Terezka – 6 letá dívka, v září by měla nastoupit do školy, ve školce o tom ale ani neuvažují. Neberou ji ani na vycházky, bojí se, že ji při roztržitosti a nepozornosti srazí auto. Při prvovyšetření kresba odpovídající 3-4 rokům, na první pohled porucha pozornosti s hyperaktivitou. Nasazen Ritalin (leden). Za cca 2 měsíce ve školce běžný režim, připravuje se do školy, všichni počítají, že v září nastoupí do školy. Už si ani nevzpomenou, že by byl s Terkou nějaký problém.
Filip – 12 let, ve škole již problémové chování, odmlouvá učitelce, vyrušuje, vyhledává partu starších chlapců. Při prvním kontaktu jasně hyperkinetický s poruchou pozornosti. 2 měsíce po nasazení Ritalinu echo ze školy o „zázraku“. Při hodinách klidný, poslouchá, známky výrazně zlepšeny. Sám je spokojený se svým novým postavením ve škole, doma se mu výrazně zlepšil vztah s tátou.
Přestože mluvíme o antidepresivech, tedy lécích proti depresi, jsou antidepresiva rozsáhlou skupinou léků, které jsou užívané v mnoha oblastech léčby psychických obtíží. Vedle léčby deprese jsou základními léky u úzkostných poruch, smíšených úzkostně depresivních stavů, obsedantně kompulzivní poruchy. A dále u problémů, kde nemusí být deprese nebo úzkost zjevná (např. mentální anorexie, mentální bulimie, poruchy chování a emocí, autismus).
Antidepresiva 1. generace – tzv. TCA (tricyklická antidepresiva)
sou to nejstarší antidepresiva. Vyznačují se často vysokou účinností (platí pro dospělé, ne vždy u dětí), ale také větším množstvím nežádoucích účinků. Za nejzávažnější z nich považujeme nepříznivý vliv na srdce a oběh (mluvíme o prodloužení srdečního vedení, zrychlení srdeční frekvence, nízkém krevním tlaku) a zvýšené riziko epileptických záchvatů (hlavně pak u dětí léčených pro epilepsii). Z dalších možných nežádoucích účinků je vhodné jmenovat únavu, bolesti břicha, pocit na zvracení, sníženou chuť k jídlu.
Zejména vzhledem k prvním zmíněným nežádoucím účinkům používáme tato antidepresiva v dětské psychiatrii méně často. Pokud přece, jsou to nejčastěji 2 léky, které u dětí používáme bezpečně po mnoho let.
Antidepresiva 2. generace
Tato rozmanitá skupina léků má menší výskyt nežádoucích účinků než předchozí a pro dětský věk používáme zejména následující lék.
Antidepresiva 3. generace – tzv. SSRI (selective serotonine reuptake inhibitors)
Jsou jedněmi z moderních antidepresiv. Jako všechny léky v medicíně mají řadu možných nežádoucích účinků, ale celkově je chápeme jako velmi bezpečné léky. Z nežádoucích účinků stojí za zmínku neklid, nevolnost, bolest hlavy, pocit na zvracení (při opatrném dávkování velmi zřídka, pokud přece, tak většinou odeznívají 2.-3. den po nasazení).
Klasická hypnotika (léky na nespavost) z dospělé psychiatrie jako obecně známé Dormicum, Hypnogen nebo Stilnox v dětské psychiatrii pro možnost rozvoje závislosti téměř neužíváme a uchylujeme se k lékům z jiných skupin, které nebyly původně brány jako hypnotika, ale praxí se v této indikaci osvědčily.
Termínem anxiolytika označujeme léky, které užíváme k rychlému a krátkodobému zmírnění úzkosti a jejích projevů (neklid, nespavost, agresivita vůči sobě nebo okolí). Nejčastěji je rozlyšujeme na tzv. benzodiazepinová (BZD) a nebenzodiazepinová (neBZD) vzhledem k hlavnímu rozlišovacímu znaku mezi oběma skupinami, tím je potenciál k rozvoji závislosti. Ten je přítomen u BZD anxiolytik.
Kromě rizika závislosti jsou BZD typické u dětí obtížně předvídatelnou paradoxní reakcí. Místo zklidnění přichází neklid. V dětské psychiatrii proto BZD užíváme výjimečně. Obecně známé léky jako Neurol, Frontin, Lexaurin, Diazepam se snažíme v dětské psychiatrii vynechat.
Hydroxyzin (Atarax) – Nejužívanější anxiolytikum u dětí a dospívajících pro často velmi dobrý efekt, nenávykovost, malé množství než. účinků (ospalost).
Promethazin (Prothazin) – Velmi šetrné anxiolytikum, působí mírně tlumivě, vhodné u nespavosti, která pramení z úzkosti.
Levomepromazin (Tisercin) – Lák spadající do skupiny antipsychotik. Má mohutný účinek proti úzkosti s výraznějším (krátkodobým) útlumem. Nemá návykový potenciál. Je velmi vhodný k léčebě masivního neklidu a úzkosti u dětí a dopívajících.